Mýty o řecké krizi
07.07.2011 06:34
Poletuje tady všude představa o průměrném věku odchodu do důchodu v 53 letech. Je toho tolik, že je to považováno za prokázanou skutečnost. Tohle číslo zřejmě pochází z nedbalého komentáře v New York Times. Převzaly jej Fox News a bylo zveřejněno v dalších publikacích. Řečtí státní zaměstnanci mají možnost jít do důchodu po 17,5 letech služby, ale pouze za poloviční důchod. Číslo 53 je desinformační spojování počtu lidí, kteří se pro to rozhodnou (ve většině případů pokračují ve své kariéře jinde), a těch, kteří zůstanou ve veřejné službě až do té doby, než získají nárok na plný důchod. Když se podíváte na údaje Eurostatu z roku 2005, zjistíte, že průměrný věk odchodu z pracovního procesu v Řecku byl 61,7 let. Je to více než v Německu, Francii a Itálii, a více než je průměr všech členských zemí EU. Od té doby bylo Řecko nuceno kvůli podmínkám záchranných balíčků zvýšit věk odchodu do důchodu dvakrát, takže tohle číslo pravděpodobně nadále roste.
Mojí matce, které je takřka 70 let, a která celý svůj život pracuje na archeologickém oddělení řeckého ministerstva kultury, která platila daně, sociální a zdravotní pojištění po více než 45 let, jež se odečítaly přímo ze zdroje příjmů (a tak je tomu pro velkou většinu slušných těžce pracujících lidí – bohatí jsou ti, kteří mohou „optimalizovat“), snížili její důchod na méně než 400 liber měsíčně. Přitom je ohrožena stejně divokým inflačním růstem cen jako zbytek Evropy.
Dobrý přítel mého dědečka, Panagiotis K., který bojoval před 70 lety ve válce – na stejné straně jako zbytek demokracií Západu - se vrátil a pracoval 50 let v loděnici, platil daně, přispíval na svoji penzi. Ve věku 87 let se musel vrátit zpět do své vesnice, kde může pracovat na své „pervoli“ - malé zahradě – kde pěstuje zeleninu a chová čtyři kuřata. Možná že díky tomu on a jeho třiaosmdesátiletá žena budou mít co jíst.
Lékař, který včera hovořil na Al Džazíře, vysvětloval, že dokonce i lékaři a sestry se stali tak zoufalými, že žádají lidi o peníze bokem, aby je mohli léčit, v tom, co mělo být neplacená státní nemocnice. Ti, kteří si to nemohou dovolit, odcházejí bez léčení, nebo na svoji nemoc umírají. Hippokratova přísaha je porušována ze zoufalství, a to v místě svého vzniku.
Věc se tedy nemá tak, že Řeci bojují proti škrtům. Už totiž není co škrtat. Vykosťovací nůž MMF se dostal na čisté, bílé, artritické kosti. Řeci rozumějí tomu, že druhý nouzový balíček je prostě jen další odklad. Původní řecký rozpočtový deficit je ve skutečnosti menší než 5 miliard euro. Zbylých 48 miliard eur jsou náklady spojené s dluhem, včetně těch na první nouzový balíček, přičemž třetina z toho jsou čisté úroky. EU, ECB a MMF si nyní přejí přidat další břemeno dluhu navíc, které bude použito k uspokojení splátek úroků na příští rok. A Řekové tomu říkají podvod. Řekli: „Už je toho dost. Nechte si své peníze.“
Má země vždy přitahovala agresivní okupanty. Její výhodná strategická pozice v kombinaci s neobyčejnými přírodními krásami a dějinami z ní vždy činila vábničku pro síly zla. Jsme však také dost houževnatí. Přežili jsme 400 let osmanské okupace, 25 generací, během nichž byla naše národní identita zakázána pod trestem smrti, s naším jazykem, tradicí, vírou a nedotčenou hudbou.
Nakonec se probudíme a ovládneme ulice. Má sestra mi řekla, že to, co se děje na náměstí Syntagma, je úžasné; plné naděje; nádherně demokratické. Dav stovek tisíců lidí z obou hlavních politických stran obsadil místo před naším parlamentem. Dělí se o tu trochu jídla a pití, která zde je. Uprostřed stojí mikrofony, do nichž může každý dvě minuty hovořit – dokonce navrhovat věci, o kterých se hlasuje zvednutím palce. Tak vypadá občanství.
A to, co tihle lidé říkají, zní takto: „Už nadále nebudeme více trpět kvůli tomu, abychom udělali bohaté ještě bohatšími. Nepovolíme žádnému z politiků, kteří takto přede všemi selhali, aby si půjčili nějaké další peníze naším jménem. Nevěříme vámi, ani lidem, kteří nám je půjčují. Chceme mít u kormidla naprosto novou sestavu odpovědných lidí, kteří se nepodíleli na fiascích minulosti. Vám už došly všechny nápady“.
Ať jste kdekoli na světě, věnujte pozornost jejich stanovisku.
Peníze jsou komodita, která byla vynalezena, aby pomohla lidem usnadnit jejich transakce. Samy o sobě nejsou žádným bohatstvím. Bohatstvím jsou přírodní zdroje – voda, potraviny, půda, vzdělání, schopnosti, odvaha, vynalézavost, umění. Co se toho týče, není lid Řecka chudší než byl před dvěma roky. A stejně tak lid Španělska, Irska nebo Velké Británie. Přesto jsme prošli různými úrovněmi utrpení v zájmu toho, aby čísla (která reprezentují peníze, jež nikdy neexistovaly), byla převedena z jedné kolonky v tabulce do druhé.
To je ten důvod, proč se tahle věc přímo týká i vás. Protože tohle je bitva mezi naším právem na sebeurčení, naším požadavkem na nové politické uspořádání, na suverenitu a soukromými zájmy korporací, u nichž to vypadá, že se rozhodly zacházet s námi jako se stádem, jež je tady jen pro jejich zisky. Je to bitva proti systému, jenž zajišťuje, že ti, co to zkurvili, nejsou nikdy těmi, kteří jsou potrestáni – vždy jsou to ti nejchudší, nejslušnější a nejpracovitější, kteří to odnesou. Řeci řekli: „Už je toho dost“. Co vy na to?
____________________________________________________________
Pomozte nám šířit tuhle zprávu k ostatním – nenechte médiím, aby ji vymazali, jako se jim to povedlo s lidmi v Madisonu, Wisconsinu nebo s Indignados ve Španělsku. Běžte na Alexův blog a využijte možnost okomentovat ho (bez registrace), abyste vyjádřili svoji solidaritu s lidem Řecka. Pokud máte nějaké dotazy, zeptejte se jej také tam. Proberte tuhle věc s lidmi, kteří mají moc. Ptejte se. Diskutujte o ní v hospodách. A především se probuďte dříve, než se ocitnete v naší situaci.
Nassim Nicholas Taleb je americký filozof libanonského původu, který přišel s teorií o „příchodu černé labutě“ - nepředvídatelné a nepředpovězené události, jež má ohromný dopad, a která může být vysvětlena až následně. Minulý týden byl ve večrních zprávách dotazován Jeremy Paxmanem, zda lidé, kteří ovládli ulice v Athénách jsou takovým „příchodem černé labutě“. Odpověděl: „Ne. Skutečným „příchodem černé labutě“ je, že se lidé nebouří proti bankám v ulicích Londýna a New Yorku.“
https://myslenkyasny.blogspot.com/2011/06/demokracie-vs-mytologie-bitva-na.html
Řekové jsou líní.
Tak tohle je velmi časté orámování toho, co se říká a píše o téhle krizi, pravděpodobně důsledek toho, že naše vlastní vlažná středozemní pracovní morálka je podstatou námi způsobeného úpadku. Naopak, podle dat, která o svých členech zveřejnila OECD v roce 2008, Řekové pracují v průměru 2120 hodin ročně. Je to o více než 690 hodin více než průměrný Němec, o 467 hodin více než průměrný Brit a o více než 356 hodin více než průměrný občan zemí OECD. Pouze Korejci pracují více hodin. A navíc je v Řecku v průměru 23 dní placené dovolené, to je méně než v ostatních zemích, včetně Spojeného království s minimálně 28 dny a Německa s neuvěřitelnými 30 dny.
Řekové brzo odcházejí do důchodu. Tak tohle je velmi časté orámování toho, co se říká a píše o téhle krizi, pravděpodobně důsledek toho, že naše vlastní vlažná středozemní pracovní morálka je podstatou námi způsobeného úpadku. Naopak, podle dat, která o svých členech zveřejnila OECD v roce 2008, Řekové pracují v průměru 2120 hodin ročně. Je to o více než 690 hodin více než průměrný Němec, o 467 hodin více než průměrný Brit a o více než 356 hodin více než průměrný občan zemí OECD. Pouze Korejci pracují více hodin. A navíc je v Řecku v průměru 23 dní placené dovolené, to je méně než v ostatních zemích, včetně Spojeného království s minimálně 28 dny a Německa s neuvěřitelnými 30 dny.
 |
| Česká republika je čtvrtá nejpracovitější hned po Chile, Řecku a Koree |
Poletuje tady všude představa o průměrném věku odchodu do důchodu v 53 letech. Je toho tolik, že je to považováno za prokázanou skutečnost. Tohle číslo zřejmě pochází z nedbalého komentáře v New York Times. Převzaly jej Fox News a bylo zveřejněno v dalších publikacích. Řečtí státní zaměstnanci mají možnost jít do důchodu po 17,5 letech služby, ale pouze za poloviční důchod. Číslo 53 je desinformační spojování počtu lidí, kteří se pro to rozhodnou (ve většině případů pokračují ve své kariéře jinde), a těch, kteří zůstanou ve veřejné službě až do té doby, než získají nárok na plný důchod. Když se podíváte na údaje Eurostatu z roku 2005, zjistíte, že průměrný věk odchodu z pracovního procesu v Řecku byl 61,7 let. Je to více než v Německu, Francii a Itálii, a více než je průměr všech členských zemí EU. Od té doby bylo Řecko nuceno kvůli podmínkám záchranných balíčků zvýšit věk odchodu do důchodu dvakrát, takže tohle číslo pravděpodobně nadále roste.
 |
| Odchod do důchodu |
Řecko je slabá ekonomika, která se nikdy neměla stát součástí EU.
Jedním z tvrzení, které je v Řecku často komentováno, je, že jeho členství v Evropské unii bylo založeno na emocionálních základech „řecké kolébky demokracie“. Nic nemůže být více vzdáleno pravdě. Řecko se již v roce 1962 stalo prvním přidruženým členem EHS k šesti zakládajícím členům (Německu, Francii, Itálii a zemí Beneluxu), daleko dříve než Spojené království. Bylo členem EU po celých 30 let. Světovou bankou je označováno jako „vysokopříjmová ekonomika“ a v roce 2005 obsadilo 22. místo na světě v indexu lidského rozvoje a kvality života – bylo tedy výše než Spojené království, Německo nebo Francie. V roce 2009 bylo podle údajů Světové banky 24. na světě ve výši HDP na obyvatele. Podle Centra pro mezinárodní srovnávání při Pensylvánské univerzitě (University of Pennsylvania’s Centre for International Comparisons) byla řecká produktivita v reálném HDP na osobu a odpracovanou hodinu vyšší než francouzská, německá nebo severoamerická, a o více než 20 procent vyšší než britská.
Jedním z tvrzení, které je v Řecku často komentováno, je, že jeho členství v Evropské unii bylo založeno na emocionálních základech „řecké kolébky demokracie“. Nic nemůže být více vzdáleno pravdě. Řecko se již v roce 1962 stalo prvním přidruženým členem EHS k šesti zakládajícím členům (Německu, Francii, Itálii a zemí Beneluxu), daleko dříve než Spojené království. Bylo členem EU po celých 30 let. Světovou bankou je označováno jako „vysokopříjmová ekonomika“ a v roce 2005 obsadilo 22. místo na světě v indexu lidského rozvoje a kvality života – bylo tedy výše než Spojené království, Německo nebo Francie. V roce 2009 bylo podle údajů Světové banky 24. na světě ve výši HDP na obyvatele. Podle Centra pro mezinárodní srovnávání při Pensylvánské univerzitě (University of Pennsylvania’s Centre for International Comparisons) byla řecká produktivita v reálném HDP na osobu a odpracovanou hodinu vyšší než francouzská, německá nebo severoamerická, a o více než 20 procent vyšší než britská.
První nouzová pomoc byla navržena tak, aby pomohla řeckému lidu, bohužel se to však nezdařilo.
Nebyla. První nouzová pomoc byla navržena tak, aby stabilizovala eurozónu a získala pro ni čas. Byla navržena tak, aby se zabránilo dalšímu šoku na finančních trzích, který by se podobal tomu v souvislosti s pádem Lehman Brothers ve chvíli, kdy finanční instituce byly příliš slabé, než aby ho ustály. Ekonomka BBC Stephanie Flandersová k tomu podotýká: „Jinak řečeno: Vypadá to, že Řecko je teď mnohem méně schopné splácet, než tomu bylo před rokem – zatímco celý systém jako celek se zdá být v lepším stavu, co se týče schopnosti ustát neschopnost splácet... Z jejich pohledu to vypadá, že nouzovou pomocí získaný čas pracoval pro eurozónu. Pro Řecko však tak dobře nezapůsobil.“ Pokud by nouzová pomoc byla navržena tak, aby pomohla Řecku vyrovnat se s dluhy, potom by Francie a Německo nesměly trvat na budoucích mnohamiliardových armádních zakázkách. Takto to vysvětlil Daniel Cohn-Bendit, europoslanec a šéf poslaneckého klubu Zelených v Evropském parlamentu:„V posledních třech měsících jsme přinutili Řecko, aby potvrdilo armádní kontrakty v hodnotě několika miliard dolarů – francouzské fregaty za 2,5 miliardy euro, vrtulníky, letadla, německé ponorky.“
Nebyla. První nouzová pomoc byla navržena tak, aby stabilizovala eurozónu a získala pro ni čas. Byla navržena tak, aby se zabránilo dalšímu šoku na finančních trzích, který by se podobal tomu v souvislosti s pádem Lehman Brothers ve chvíli, kdy finanční instituce byly příliš slabé, než aby ho ustály. Ekonomka BBC Stephanie Flandersová k tomu podotýká: „Jinak řečeno: Vypadá to, že Řecko je teď mnohem méně schopné splácet, než tomu bylo před rokem – zatímco celý systém jako celek se zdá být v lepším stavu, co se týče schopnosti ustát neschopnost splácet... Z jejich pohledu to vypadá, že nouzovou pomocí získaný čas pracoval pro eurozónu. Pro Řecko však tak dobře nezapůsobil.“ Pokud by nouzová pomoc byla navržena tak, aby pomohla Řecku vyrovnat se s dluhy, potom by Francie a Německo nesměly trvat na budoucích mnohamiliardových armádních zakázkách. Takto to vysvětlil Daniel Cohn-Bendit, europoslanec a šéf poslaneckého klubu Zelených v Evropském parlamentu:„V posledních třech měsících jsme přinutili Řecko, aby potvrdilo armádní kontrakty v hodnotě několika miliard dolarů – francouzské fregaty za 2,5 miliardy euro, vrtulníky, letadla, německé ponorky.“
Druhá nouzová pomoc je navržena tak, aby pomohla řeckému lidu a určitě uspěje. Sledoval jsem, jakou deklaraci to včera Merkelová a Sarkozy vymysleli. Byla poseta frázemi typu „Trhy se obávají", „Investoři potřebují vzpruhu“, a naplněno monetaristickou hantýrkou. Znělo to, jako když skupina inženýrů dělá nějaké drobné úpravy na bezplilotní sondě, která má být vypuštěna do vesmíru. Úplně postrádá jakýkoli smysl, že v centru toho, co bylo diskutováno, je navrženo rozšíření neštěstí, chudoby, bolesti a dokonce smrti, kterému byl vystaven suverénní evropský partner, celý národ. Ve skutečnosti většina komentátorů souhlasí s tím, že tento druhý balíček je konstruován tak, aby dělal přesně to, co ten první: získal více času pro banky, a to na krvavý účet řeckého lidu. Neexistuje žádná možnost, že by Řecko bylo kdy schopno splatit svůj dluh – bankrot je nevyhnutelný. Tímto se jen zvyšují úroky a bude to takhle pokračovat do nekonečna.
A největší mýtus ze všech: Řeci protestují, protože chtějí nouzovou pomoc, ale ne úspory, které jsou s ní spojeny. To je zásadní lež. Řeci protestují, protože už mají po krk všech záchranných balíčků. Právě přijali škrty, které by byly nepředstavitelné ve Velké Británii – představte si, že to, co dělá Cameron, vynásobíte deseti. Nadtarifní odměny nebyly vypláceny více než šest měsíců. Minimální mzdy byly sníženy na 500 euro měsíčně.
Dobrý přítel mého dědečka, Panagiotis K., který bojoval před 70 lety ve válce – na stejné straně jako zbytek demokracií Západu - se vrátil a pracoval 50 let v loděnici, platil daně, přispíval na svoji penzi. Ve věku 87 let se musel vrátit zpět do své vesnice, kde může pracovat na své „pervoli“ - malé zahradě – kde pěstuje zeleninu a chová čtyři kuřata. Možná že díky tomu on a jeho třiaosmdesátiletá žena budou mít co jíst.
Lékař, který včera hovořil na Al Džazíře, vysvětloval, že dokonce i lékaři a sestry se stali tak zoufalými, že žádají lidi o peníze bokem, aby je mohli léčit, v tom, co mělo být neplacená státní nemocnice. Ti, kteří si to nemohou dovolit, odcházejí bez léčení, nebo na svoji nemoc umírají. Hippokratova přísaha je porušována ze zoufalství, a to v místě svého vzniku.
Věc se tedy nemá tak, že Řeci bojují proti škrtům. Už totiž není co škrtat. Vykosťovací nůž MMF se dostal na čisté, bílé, artritické kosti. Řeci rozumějí tomu, že druhý nouzový balíček je prostě jen další odklad. Původní řecký rozpočtový deficit je ve skutečnosti menší než 5 miliard euro. Zbylých 48 miliard eur jsou náklady spojené s dluhem, včetně těch na první nouzový balíček, přičemž třetina z toho jsou čisté úroky. EU, ECB a MMF si nyní přejí přidat další břemeno dluhu navíc, které bude použito k uspokojení splátek úroků na příští rok. A Řekové tomu říkají podvod. Řekli: „Už je toho dost. Nechte si své peníze.“
Má země vždy přitahovala agresivní okupanty. Její výhodná strategická pozice v kombinaci s neobyčejnými přírodními krásami a dějinami z ní vždy činila vábničku pro síly zla. Jsme však také dost houževnatí. Přežili jsme 400 let osmanské okupace, 25 generací, během nichž byla naše národní identita zakázána pod trestem smrti, s naším jazykem, tradicí, vírou a nedotčenou hudbou.
Nakonec se probudíme a ovládneme ulice. Má sestra mi řekla, že to, co se děje na náměstí Syntagma, je úžasné; plné naděje; nádherně demokratické. Dav stovek tisíců lidí z obou hlavních politických stran obsadil místo před naším parlamentem. Dělí se o tu trochu jídla a pití, která zde je. Uprostřed stojí mikrofony, do nichž může každý dvě minuty hovořit – dokonce navrhovat věci, o kterých se hlasuje zvednutím palce. Tak vypadá občanství.
A to, co tihle lidé říkají, zní takto: „Už nadále nebudeme více trpět kvůli tomu, abychom udělali bohaté ještě bohatšími. Nepovolíme žádnému z politiků, kteří takto přede všemi selhali, aby si půjčili nějaké další peníze naším jménem. Nevěříme vámi, ani lidem, kteří nám je půjčují. Chceme mít u kormidla naprosto novou sestavu odpovědných lidí, kteří se nepodíleli na fiascích minulosti. Vám už došly všechny nápady“.
Ať jste kdekoli na světě, věnujte pozornost jejich stanovisku.
Peníze jsou komodita, která byla vynalezena, aby pomohla lidem usnadnit jejich transakce. Samy o sobě nejsou žádným bohatstvím. Bohatstvím jsou přírodní zdroje – voda, potraviny, půda, vzdělání, schopnosti, odvaha, vynalézavost, umění. Co se toho týče, není lid Řecka chudší než byl před dvěma roky. A stejně tak lid Španělska, Irska nebo Velké Británie. Přesto jsme prošli různými úrovněmi utrpení v zájmu toho, aby čísla (která reprezentují peníze, jež nikdy neexistovaly), byla převedena z jedné kolonky v tabulce do druhé.
To je ten důvod, proč se tahle věc přímo týká i vás. Protože tohle je bitva mezi naším právem na sebeurčení, naším požadavkem na nové politické uspořádání, na suverenitu a soukromými zájmy korporací, u nichž to vypadá, že se rozhodly zacházet s námi jako se stádem, jež je tady jen pro jejich zisky. Je to bitva proti systému, jenž zajišťuje, že ti, co to zkurvili, nejsou nikdy těmi, kteří jsou potrestáni – vždy jsou to ti nejchudší, nejslušnější a nejpracovitější, kteří to odnesou. Řeci řekli: „Už je toho dost“. Co vy na to?
____________________________________________________________
Pomozte nám šířit tuhle zprávu k ostatním – nenechte médiím, aby ji vymazali, jako se jim to povedlo s lidmi v Madisonu, Wisconsinu nebo s Indignados ve Španělsku. Běžte na Alexův blog a využijte možnost okomentovat ho (bez registrace), abyste vyjádřili svoji solidaritu s lidem Řecka. Pokud máte nějaké dotazy, zeptejte se jej také tam. Proberte tuhle věc s lidmi, kteří mají moc. Ptejte se. Diskutujte o ní v hospodách. A především se probuďte dříve, než se ocitnete v naší situaci.
Nassim Nicholas Taleb je americký filozof libanonského původu, který přišel s teorií o „příchodu černé labutě“ - nepředvídatelné a nepředpovězené události, jež má ohromný dopad, a která může být vysvětlena až následně. Minulý týden byl ve večrních zprávách dotazován Jeremy Paxmanem, zda lidé, kteří ovládli ulice v Athénách jsou takovým „příchodem černé labutě“. Odpověděl: „Ne. Skutečným „příchodem černé labutě“ je, že se lidé nebouří proti bankám v ulicích Londýna a New Yorku.“
Kontakt
Landová Božena, senior manager
ecglandova@gmail.com.případněvyužijteodkaz"napištenám"
+420 775 89 80 87